...optimismus je jen nedostatek informací....

Nejdelší let

23. července 2006 v 22:24 | já |  povídky
13.5.1944Dnes se perutˇúčastnila doprovodu 24 Bostonů kanadské 242 Squdrony při náletu na cíle ve střední Francii,po bombardování železničních uzlů v oblasti St.Etiene,bylo jejím úkolem vyhledávání jednotlivých vlaků a ostřelování letištˇ v prostoru působení 3 Jgd.Schwader.Por.O.Smyk si připsal 2a1/2 sestřelu ve spolupráci s mustangem polské 306 peruti.Z letu se nevrátil Sgt.J.Kovář,jenž je nadále veden jako nezvěstný (kronika 312.čs.stíhací peruti R.A.F.)
"Tak dělej ty krávo blbá…"Vibrující duralová skořápka spitfiru vypovídá o přetížení se kterým se tedˇrvu, očima hypnotizuju výškoměr na palubní desce a v duchu odpočítávám výšku dělící mě od nárazu do země,1800 stop,1650…V necelých čtrnáctistech se vario přestává bláznivě točitt a mně se daří zpomalit vývrtku.Ze všech sil přitahuju knipl ve snaze přejít do vodorovného letu.
"No tak,už to vyber.."Nevnímám pot stékající mi po čele do pálících očí,už nenadávám,spíš prosím.
"…díkybohu."Výškoměr se zastavuje na šesti stech feetech,povoluju řídící páku a s ulehčením vnímám klesající odpor kormidel pak uvolňuji křečovité sevření rukou a konečně si otírám orosené čelo.Jemnou korekcí dolaďuju horizont,vyvažuju trimery a snažím se trochu se zorientovat.
"To bychom měly"Tedˇještě jak jsme na tom dál-výška-dobrý,v okolí snad žádný hory nehrozí horší to bude nejspíš s palivem,navíc nemám ani ponětí kde je zbytek peruti a tak zapínám vysílačku.Až do útoku platil přísný radiový klid,ale Kanadani už snad jsou dávno nad kanálem na cestě domů.Ve vysílačce však slyším jen slabé praskání a tak se ozývám sám.
"Červená 4 ,volám cirkus 127 over…"
"Nic"
Přeladuju frekvenci a na dalších kanálech je nezřetelně slyšet poměrně velký ruch.Zní to jako Francouzština, vypadá to že-de Gaul bude mít dnes skutečně rušný den.Já sám jsem v legii něco pochytil,ale z tohohle prskání mi nic nedává valný smysl.Srovnávám gyrokompas na severozápad,na kurs 2-8-3 a snažím se najít pod sebou jakékoliv orientační body
"Zatracený víno."Dohlednost je víc než slušná,ale co je mi to platný,stejně nevidím nic než nekonečně dlouhý řady vinic tu a tam přerušený řídkým lesíkem.Nepamatuju si v jakým kursu jsme letěly a k tomu ani nevím jak dlouho jsem byl mimo.Poslední co si vybavuju je výška dvanáct tisíc stop a pak mne zamrzlej kyslík zbavil vědomí.Na dně nádrží mi šplouchá tak dvěstě,dvěstěpadesát galonů benzinu což mám tak na posledních dvacet minut letu,plus minus.každopádně za kanál to nedotáhnu ani silou vůle.Přemýšlím o tom neřešitelném dilematu:Být či nebýt se pro mne ted mění ve vykoupat se v moři nebo přistát uprostřed okupované Francie plné němců již očekávajících invazi,"To je oč tu běží"dodávám si ještě v duchu.S ulehčením registruju koleje křížící mi zprava směr letu a srovnávám se s tratí,ta vede jen mírně západněji než můj původní kurs
Starej,jednoduchehj ale účinej trik ,starej jak lítání samo ,na to bejvaly nejlepší naše předválečný chmelnice samej drát a vzpěra,ale výhled z otevřený kabiny byl jedinečnej.Tam kde jsou koleje ,tam je i nádraží a kde je nádraží je i cedule a ta už spolu s kompasem a hlavně s podrobnou mapou k orientaci postačí.Stahuju tedy rychlost a kopíruju tratˇželeznice pod sebou.
"Heleme se vláček"
Trochu mne překvapilo že ho dřív neprozradil kouř z lokomotivy.Nic, ten už nestihnu-poslední vagony vidím mizící v tunelu ústícím do zalesněného pahorku,nějakej ten kanonfutr ještě mám a moc dobře vím že nouzově sedat na břicho s plnýma zásobníkama je vždycky o průšvih,tak kam tedˇs tím,budˇpočkám na druhý straně-ale jestli mě zblejskli-tak jen tak nevyjedou,rozhoduju se proto letět dál a zkusit štěstí někde o kus dál
"Hurá ,konečně nádraží,no spíš nádražíčko"Vytahuju klapky a v minimální rychlosti i výšce klopím spita na křídlo abych se prosmýkl kolem dřevěnýho baráčku,žádná obrana bezvýznamná vesnická stanice působí tak mírumilovně že si připadám jak při vyhlídkovým letu někde nad vysočinou.Amyville,snažím se najít tu vísku na mapě"Ha tu to máme…tak jsem.takových 170 mil od Nantes to nemám ani nad La Mance,zkrátka a dobře přistání do pole mě nemine.Krajina pode mnou ubíhá a stejně tak rychle mizí i palivo z mých nádrží,navíc jako na potvoru jsou tedˇvšude v dohledu jenom samý stromy.
"Tak dobrá,budeme asi muset skákat-Ne,moment,zatím ne…"
Periferním pohledem zaznamenávám pohyb na 8 hodinách,projíždím vysílačkou éter a snažím se vylovit cokoliv co by mi napovědělo jestli jde o skopčáka nebo o našince.Stoupám doleva a se zamhouřenýma očima se proti slunci snažím identifikovat zvětšující se siluetu.
"Už je to jasný,bandita-mezek stodevítka"
Přibližuju se k němu zezadu zdola,chudák,ani nebude vědět kdo to do něj našil…
"…ce la vie, cel la guere…"
On začíná klesat,zatímco já přidávám plyn ve snaze dostat se na dostřel svých kanonů,rovnám si ho v zaměřovači na jistotu a němčour si to nerušeně stáčí doprava.Někde za tím lesem musí mít letiště,producíruje se tu přede mnou až se mi zdá skoro nefér ho sundat-hloupost -vybavujou se mi tváře kamarádů se kterýma jsem v devětatřicátým utíkal přes Polsko,Francii,Afriku až do Anglie,tváře které i kdybych se nakrásně vrátil zpátky už nikdy neuvidím,pláže u Dunkerque,hořící Londýn i zprávy z domova.
"Pryč se sentimentem!"Odjišťˇuju zbraně,mačkám spouštˇna kniplu a pálím ze všech hlavní najednou-nedávám mu nejmenší šanci.Trasírky střel se sbíhají přímo uprostřed šedomodrého trupu,z mezka lítají plechy v mžiku se z něj valí kouř a následuje už jen výbuch rozmetávající bývalou pýchu Luftwafe po celé obloze
"Hotovo,a tedˇdruhá fáze,kde je letiště dají se čekat flaky,prolétávám chuchvalcem dýmu a česám vrcholky stromů,z úvah mě vytrhuje zakašlání motoru -palivo!Nevím na co dotedˇletím,každooádně ručička palivoměru je pevně opřená o nulu."Tak tohle už nezdvihnu,na padák to rozhodně není,stromy končí a já už jsem nad letištěm.Celá plocha je posetá letadly,žádné maskování a protiletadlová obrana zatím mlčí.Vybírám si cíl na zemi a s překvapením pozoruju nejrůznější typy,mezi dvouma mezkama sedí čáp-Fiesler 156,ale po dráze pojíždí spitfire v nejnovější verzi Mark šestnáct poznávám ji podle kapkovité kabiny.zatímco naše perutˇuž půl roku marně čeká na devítky tak němci tu mají tohle.Přímo před hangárem stojí americkej Mitchel B-25 hned vedle mustanga.Dochází mi to ,to nemůže být nic jiného než KG-200,tajná zkušební letka Luftwafe testující ukořistěný spojenecký mašiny.Užasle hledím na pestrou směsici všech možných typů dokonce i proudovej gloster meteor,P-47 thunderbolt vedle focke-wulfa,liberator,tempest a další o kterých jsem jakživ neslyšel.Rozhoduju se ve zlomku vteřiny,před půlminutou jsem jim sundal soukmenovce,ženevskáý konvence se podle názoru GESTAPA příslušníků protektorátu netýká a útěk ze Saganu mám stále v živé paměti.Není co řešit nalítávám podél osy letiště na letadla na stojánce,jsou vyrovnaný jak slepice na hřadě a já si tak v klidu můžu vybrat tu největší skrumáž.
Supermarine Spitfire Mk.V.b se šedými písmeny DU-V na trupu a s československou vlajkou pod kabinou začal šrotovat letouny stojící mu v cestě ještě než seržanta Kováře rozdrtil čtyřiadvacetiválcový Rolls-Royce Merlin vytržený z motorového lože,čekal že se mu před očima promítne celý život,sestřelená stodevítka,nádraží v Amiville vlak mizející v tunelu,zběsile roztočený vario i poslední vývrtka to vše tu bylo ale další vzpomínky se už rozplynuly v oslnivém záblesku.
BLESK 14 května 2006-:V šokující a záhadnou tragedii se proměnil letecký den pořádaný každoročně na francouzském letišti Jeane de Sallise.Bylo přesně 16 hodin 38 minut když se nad přistávací plochou objevil britský stíhací spitfajr z druhé světové války,který však namísto lahůdkové ukázky leteckého umění pro 16500 přítomných diváků předvedl skutečnou válku,nejprve sestřelil vzácný unikát,jedinou dochovanou a letuschopnou německou stíhačku Me-109 a poté se zřítil mezi další historické stroje.Podle očitých svědků to vypadalo že i tato havárie byla úmyslná.Největší záhadou zůstává původ onoho vraždícího letounu,neohlášený letec jenž zahynul totiž pilotoval neevidovaný stroj a jeho výrobní číslo které se podařilo identifikovat v troskách se navíc údajně se shoduje s výrobním číslem letounu podle archivů zmizelého na den přesně před 62 lety.Pro nás je navíc pikantní že onen poslední let v roce 1944 byl zároven i posledním letem příslušníka 312.československé stíhací perutě spadající pod britské královské letectvo R.A.F.Tuto informaci nám potvrdil i náš přední letecký historik Jiří Pajlich,podle něj je u jména Jaroslava Kováře poslední poznámka MISSING PRESUMPED KILL (nezvěstný,pravděpodobně zabit)…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neřeknu kdo jsem... neřeknu kdo jsem... | 30. července 2006 v 21:52 | Reagovat

máš fakt good stránku - jen tak dááááál!!!!!!!

2 Zajíc Zajíc | E-mail | 8. srpna 2007 v 22:00 | Reagovat

Nazdar Tu Zajíc.Guten fláken.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama